Biblické verše o Winter

Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.

Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

Král pak seděl v domě, v němž v zimě býval, měsíce devátého, a na ohništi před ním hořelo.

A udeřím domem zimním o dům letní, i zahynou domové z kostí slonových, a konec vezmou domové velicí, praví Hospodin.

Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě anebo v svátek.

I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul,) napomínal jich Pavel,

A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.

A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu, majici za erb Kastora a Polluxa.

Pospěš před zimou přijíti ke mně. Pozdravuje tebe Eubulus a Pudens a Línus a Klaudia, i všickni bratří.

Když pošli k tobě Artemana aneb Tychika, snaž se přijíti ke mně do Nikopolim; neb jsem umínil tu přes zimu pobýti.