Biblické verše o Malice: General references

Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém; svobodně potresceš bližního svého, a nesneseš na něm hříchu.

Nebudeš se mstíti, aniž držeti budeš hněvu proti synům lidu svého, ale milovati budeš bližního svého jako sebe samého: Já jsem Hospodin.

Zlořečený, kdož přenáší mezník bližního svého; i řekne všecken lid: Amen.

Zlořečený, kdož zavodí slepého, aby bloudil po cestě; i řekne všecken lid: Amen.

Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.

Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.

Řekl pak král Izraelský Elizeovi, když je uzřel: Mám-liž je zmordovati, otče můj?

Odpověděl on: Nemorduj. Zdaliž jsi je zjímal mečem svým a lučištěm svým, abys je zmordoval? Dej jim chleba a vody, ať jedí a pijí, a navrátí se ku pánu svému.

Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.

Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.

Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil.

Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.

Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.