Biblické verše o Falsehood

Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku nějakém, aneb mocí by vzal něco, aneb lstivě podvedl bližního svého,

Buď že nalezna ztracenou věc, za přelby mu ji, buď že by přisáhl falešně, kteroukoli věcí z těch, kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí,

Když by tedy zhřešil a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterouž mocí sobě vzal, aneb tu, kteréž lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterouž nalezl,

Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a nad to pátý díl toho přidá tomu, číž bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj.

Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi.

I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpuštěno mu bude, jedna každá z těch věcí, kterouž by učinil a jí vinen byl.

Nekraďte a nelžete, a nižádný neoklamávej bližního svého.

Nepřisahejte křivě ve jméno mé, aniž kdo poškvrňuj jména Boha svého: Já jsem Hospodin.

Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova.

Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne.

Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.

Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému?

Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;