God

Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.

Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. [ (Psalms 61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. ]

Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.

Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]

Žalm Davidův, když byl na poušti Judské.

Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

(Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji,

A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ]

Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]