Přímluva za Onezima

8

Protož ačkoli mnohou smělost mám v Kristu rozkázati tobě, což by náleželo,

9

Však pro lásku raději tebe prosím, jsa již takový, totiž Pavel starý, a nyní i vězeň Ježíše Krista.

10

Prosímť pak tebe za syna svého, kteréhož jsem zplodil v vězení svém, Onezima,

11

Kterýž byl někdy tobě neužitečný, ale nyní tobě i mně velmi užitečný, jehožť jsem odeslal.

12

Protož ty jej, (totiž srdce mé,) přijmi.

13

Kteréhožto já chtěl jsem byl při sobě zanechati, aby mi posluhoval místo tebe v vězení, kteréž trpím pro evangelium;

14

Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti, aby dobrý skutek tvůj nebyl jako bezděky, ale z dobré vůle.

15

Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej potom věčného měl,

16

Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím víc tobě, i podle těla, i v Pánu.

17

Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne.

18

Jestližeť pak v čem ublížil, anebo jest-liť co dlužen, to mně přičti.

19

Já Pavel psal jsem svou rukou, jáť zaplatím; ať nedím tobě, že ty i sám sebe jsi mi dlužen.

20

Tak, bratře, ať já uživu tebe v Pánu; očerstviž srdce mé v Pánu.