Elihu ospravedlňuje svůj zásah

Jób 32:6-14

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.