Biblické verše o The Wisdom of God

Jemužto řekl Hospodin: Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, kterýž jest v Egyptě; a křik jejich pro přísnost úředníků jeho slyšel jsem; nebo znám bolesti jeho.

Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.

Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují.

Ale což již více má mluviti David před tebou? Však ty znáš služebníka svého, Panovníče Hospodine.

Ty také, Šalomoune, synu můj, znej Boha otce svého, a služ jemu celým srdcem a myslí ochotnou. Nebo všecka srdce zpytuje Hospodin a všeliká mysli tanutí zná. Budeš-li ho hledati, nalezneš jej; pakli ho opustíš, zavrže tě na věky.

Přesto, ty Ezdráši, podlé moudrosti Boha svého, kterouž jsi obdařen, nařídíš soudce a rádce, kteříž by soudili všecken lid, jenž jest za řekou, ze všech, kteříž povědomi jsou zákona Boha tvého. A kdo by neuměl, budete učiti.

A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících jeho, i na všem lidu země jeho; nebo věděl jsi, že jsou pýchu provodili nad nimi. Čímž jsi dobyl sobě jména, jakž se to podnes vidí.

Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.