Biblické verše o The Affections

Slyšiž tedy, Izraeli, a hleď tak skutečně činiti, aby tobě dobře bylo, a abyste se velmi rozmnožili, (jakož mluvil Hospodin Bůh otců tvých tobě,) v zemi oplývající mlékem a strdí.

Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně,

Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.

Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého,a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho.

Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.

Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm.

Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů!

Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.

Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.

Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.

Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich.

Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští. Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Boha býti chtějí,

I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.