Biblické verše o Deceit

Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?

Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své.

Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má?