Biblické verše o Continents

Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.

I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.