Biblické verše o Ambition

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.

Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.

Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.

A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy.