God

A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,