Připomenutí davidovské smlouvy

19

Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.

20

Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.

21

Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.

22

A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.

23

Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.

24

Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.

25

Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.

26

A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.

27

On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.

28

Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.

29

Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.

30

Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.

31

Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,

32

Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:

33

Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,

34

Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

35

Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.

36

Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,

37

Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,