Volání opuštěného

Žalmy 22:1-11

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.