Pláč 3:7-21
7
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Text Bible: Bible kralická · Volné dílo