TRV
Jób 7:11-16
11
Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12
Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13
Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14
Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15
Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
Settings