Zákony o hrdelních zločinech

12

Kdo by ubil člověka, až by od toho umřel, smrtí umře.

13

Když by pak neukládal o bezživotí jeho, než Bůh dal by jej v ruce jeho: tedy uložím tobě místo, do něhož by takový mohl uteci.

14

Pakli by kdo tak pyšně sobě počínal proti bližnímu svému, že by ho lstivě zabil, i od oltáře mého odtrhneš jej, aby umřel.

15

Kdo by otce svého neb matku svou bil, smrtí ať umře.

16

Kdo by pak, ukradna někoho, prodal jej, a nalezen by byl v ruce jeho, smrtí ať umře.

17

I ten, kdož by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře.

18

Když by se svadili muži, a urazil by který bližního svého kamenem neb pěstí, a ten by neumřel, než složil se na lůži;

19

A potom by povstal a chodil vně o holi své: již nebude vinen ten, kdož urazil; toliko co zatím obmeškal, to jemu nahradí, a na vyhojení jeho naloží.

20

Když by pak ubil kdo služebníka svého neb děvku svou kyjem, tak že by umřel mu v ruce jeho: pomstou pomštěno bude nad takovým.

21

A však jestliže by den neb dva přečkal, neponese pomsty, nebo jej zaplatil.