Biblické verše o Anointing

Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.

Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.

A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.

Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.

Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.

A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?

Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.

A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.

Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.

A aj, žena jedna v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.

A stojeci zzadu u noh jeho, s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.

Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.