Plovoucí ostří sekery

2. Královská 6:1-7

Řekli pak synové proročtí Elizeovi: Ej, teď místo toto, v němž bydlíme s tebou, jest nám těsné.

Medle, nechť jdeme až k Jordánu, abychom vzali odtud jeden každý jedno dřevo, a uděláme sobě tu místo, v němž bychom bydlili. Jimž řekl: Jděte.

I řekl jeden: Prosím, poď také s služebníky svými. Kterýž odpověděl: A já půjdu.

Takž šel s nimi. A když přišli k Jordánu, sekali dříví.

I stalo se, když jeden z nich podtínal dřevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkřikl a řekl: Ach, pane můj, a ta ještě byla vypůjčená.

Jemuž řekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uťav dřevo, uvrhl je tam, a učinil, aby zplynula sekera.

A řekl: Vezmi ji sobě. Kterýž vztáh ruku svou, vzal ji.