Žalmy 104:1-12
1
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Settings