Boží věčné kralování a zaslíbení Sionu

Žalmy 102:12-22

Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,