Pláč 3:17-23
17
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Text Bible: Bible kralická · Volné dílo